Kam kráčíš, Česko? 2018

Letošní výroční konference Aspen Institute Central Europe Kam kráčíš, Česko? 2018, kterou jsme pořádali ve spolupráci s mediálním domem Economia, se konala 22. listopadu v Pražské křižovatce.

Cílem konference bylo komplexně zhodnotit politický, hospodářský a společenský vývoj České republiky v kontextu střední Evropy. Navázali jsme na úspěšné předchozí ročníky a opět jsme se zaměřili na analýzu pěti základních oblastí: konkurenceschopnost, kvalita vládnutí, vzdělávání, kvalita života, obrana a bezpečnost.

Souhrnná studie našich expertních skupin tradičně poukázala na nejzávažnější problémy v jednotlivých oblastech. O výsledcích bádání  v rámci pěti panelů diskutovali zástupci politiky, byznysu  nebo akademické sféry. Na závěr konference jsme jako vždy připravili souhrn nejpalčivějších problémů v daných oblastech a návrh doporučení adresovaných těm, kteří o budoucnosti ČR rozhodují.

Video-prezentace zde:

Konkurenceschopnost |  Kvalita vládnutí | Vzdělávání | Obrana a bezpečnost | Kvalita života

Doporučení vládě vyplývající z hlasování účastníků konference:

Úvodní slovo

Konferenci zahájil Jiří Schneider (Aspen Institute Central Europe), který ústřední témata konference uchopil v kontextu celé střední Evropy. Účastníky konference za organizátory přivítali Zuzana Řezníčková (Economia) a  Ivan Hodáč (Aspen Institute Central Europe). Následně vystoupil Dan Porterfield (Aspen Institute), který označil fungující společnost a podněcování mezinárodních dialogů o zásadních tématech za stěžejní cíle Aspen Institutu. Za klíčové označil důsledné dodržování demokratických principů.

I. Konkurenceschopnost

Nicklas Lundblad (Google) otevřel panel na téma Konkurenceschopnost myšlenkou, že „učení je novým fitness“. Vyzdvihl tím důležitost lidského kapitálu a dodal, že „vždycky zůstanou oblasti, kde počítače člověka nezastoupí.” V digitalizaci tak vidí nejen ekonomickou příležitost, ale také možnost zcela změnit kvalitu života.

David Vávra (OG Research), koordinátor aspenské expertní skupiny pro konkurenceschopnost v úvodním prezentačním videu zhodnotil celkový stav hospodářství a konkurenceschopnosti České republiky následovněHlavními brzdami ekonomického růstu jsou nízká kvalita vzdělávacího systému, neefektivní institucionální prostředí a státní správa i nepružný trh práce. Naše budoucnost spočívá v kvalifikované pracovní síle, kterou musíme umět kultivovat, přitáhnout a udržet. A to se nám zatím nedaří.” Vladimír Bärtl (náměstek ministra průmyslu a obchodu ČR) hovořil o nezbytnosti nasměrování investičních pobídek tak, aby podpořily příliv kvalitních technologií a prosperujících zahraničních firem. Ondřej Vlček (Avast) je přesvědčen, že většina absolventů vysokých škol není připravena na praktické uplatnění svých znalostí a vyzýval k inspiraci zahraničím.

Tomáš Karakolev (McKinsey) uvedl, že lidé ve věku od 35 let výše zásadním způsobem zaostávají v práci s technologiemi a pokud tyto nedovzděláme, nezbude než čekat na další generaci. Dle Michala Skořepy (Česká spořitelna) je Česko až příliš konkurenceschopné, neboť české firmy jsou mezi odběrateli velice žádané a mívají mnohdy nedostatek zaměstnanců. Nastolil proto otázku, zda není „Česko příliš levné“?

II. Kvalita vládnutí

Karel Šimka (soudce Nejvyššího správního soudu ČR), koordinátor aspenské expertní skupiny pro Kvalitu vládnutí, poukázal na nejpalčivější problémy této oblasti. Těmi jsou dluhové pasti, bytová situace ve velkých městech, digitalizace státní správy a nedostatečná síťová infrastruktura. „Naše veřejná správa umí docela dobře zpracovat jednoduché věci, ale co neumí, jsou složité úkoly. Neumí postavit rychle dálnici, neumí vybudovat dobrý elektronický systém ve veřejné správě,” shrnul. Řešením by mohlo být odpolitizování státní správy a její propojení se soukromým sektorem, novelizace zákona o státní službě a stavebního zákona nebo jasná energetická koncepce.

Vladimír Dzurilla (poradce předsedy vlády pro ICT a digitalizaci) zdůraznil, že v procesu digitalizace státní správy nejde o převádění analogových postupů do digitální podoby, ale o celkové zefektivnění státní správy. Péter Krekó (Political Capital Institute) uvedl, že situace v Maďarsku se s tou Českou v zásadě shoduje. „Období přehnaného optimismu ve vztahu k sociálním médiím, kterou jsme zažívali na začátku tohoto století, je pryč. Pojďme si osvojit zdravou podezíravost vůči státu, vůči supervelmocím jako je Rusko a Čína i vůči formám nové komunikace. Nezapomeňme, že doba velkých lží přichází.” Matěj Petrásek (DigiLion) popsal vývoj digitalizace ve Velké Británii.

III. Vzdělávání

Největší bolesti českého vzdělávacího systému, který je podfinancovaný a zastaralý, předestřel Bohumil Kartous (EDUin), koordinátor aspenské expertní skupiny pro Vzdělávání. Především je to propast v kvalitě vzdělávání mezi regiony a nízká atraktivita učitelského povolání. „Zatímco rozvinuté země masivně investují do svých vzdělávacích systémů a připravují se tak na budoucnost, Česká republika je šampionem v pravém opaku. Jsme zemí, která investuje do svého vzdělávacího systému jednu z nejnižších částek v rámci zemí OECD,” doplňuje Kartous. Lék, který nabízí, je kromě většího investování „zacílení na pozice ředitelů, kteří by v první řadě měli být kvalifikovanými pedagogickými manažery.”

Robert Plaga (ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR) je přesvědčený o nezbytnosti navrátit finanční atraktivitu učitelskému povolání. Dle jeho názoru by bylo vhodné umožnit odborníkům z praxe výkon pedagogické profese bez nutnosti dosažení vysokoškolského pedagogického vzdělání. Za vhodné považuje rovněž zavést například adaptační období pro nové učitele. Branislav Kleskeň (LEAF) dával za příklad jiné státy, ve kterých jsou požadavky na post ředitele školy nesrovnatelně vyšší, než v Česku. Zsuzsanna Mátrai (Microsoft) popisovala investice této společnosti do vzdělávání svých zaměstnanců. Ta se v této oblasti zaměřuje zejména na prohlubování počítačových dovedností. Podle Jiřího Nantla (CEITEC) jsou problémy českého školství jedním ze zdrojů nerovností ve společnosti. Pravděpodobnost úspěchu totiž silně koreluje s rodinným zázemím, bydlištěm apod. „Vzdělání se defacto stává dědičným privilegiem. Lidé mají dojem, že nezáleží na jejich dovednostech, ale na tom, kde a komu se narodili.“ Na závěr Michal Pěchouček (ČVUT) uvedl, že obecně převládající pasivita rodičů ve vztahu ke vzdělání jejich dětí vytváří konzervativní přístup k vzdělávacímu systému.

IV. Obrana a bezpečnost

Bezpečnostní situaci v ČR nastínil Tomáš Pojar (CEVRO Institut):  „Česká armáda ví, co potřebuje, ale není schopna to nakoupit. Celkové výdaje na obranu a bezpečnost sice rostou, nicméně nejsou dostatečné. A pokud nebudeme do vlastní armády investovat, ztratíme vlastní svobodu, ztratíme vlastní prosperitu a ztratíme vlastní bezpečnost.“ Generál Petr Pavel s nutností modernizace armády souhlasil: „My jsme učinili strategické rozhodnutí s naším vstupem do NATO, že obranu této země budeme zajišťovat v systému kolektivní bezpečnosti. Jestliže nebudeme schopní tento příspěvek do kolektivní obrany plnohodnotně zajistit, pak samozřejmě ohrožujeme vlastní bezpečnost, protože naše důvěryhodnost jako aliančního partnera bude postupně klesat.” Dále vyjádřil názor, že hrozba Ruské federace může být vnímána jako vzdálená a nepravděpodobná, ale její nevojenské působení může mít mnohem závažnější dopady, než otevřený vojenský konflikt. Jakub Landovský (Ministerstvo obrany ČR) jako největší hrozby vnímá země, které nedodržují základní pravidla demokratických států a jako příklad uvedl Ruskou federaci. Jan Lipavský (místopředseda výboru pro obranu, PS PČR) uvedl, že v  rámci tzv. soft security je třeba, abychom byli schopni rozeznávat dezinformace a efektivně proti nim postupovali. Na vládní úrovni je zapotřebí přijetí víceletého investičního plánu, kdy bude parlament Armádě ČR garantovat pravidelné poskytování konkrétních částek.

V. Kvalita života

Sociolog z Medianu Daniel Prokop kvalitu života v Česku zhodnotil jako lepší v porovnání s ostatními postkomunistickými státy, důvěra v demokracii a instituce ale zůstává podprůměrná. Jedním z faktorů je nerovnost v kvalitě života – regiony se liší z hlediska sociální i ekonomické nerovnosti, bezpečnosti, dostupnosti či kvality vzdělávání. Zároveň existují velké nerovnosti kvality života i v rámci krajů, mezi jednotlivými obcemi. To ovlivňuje také politické chování a spokojenost lidí. Podle Prokopa bychom se měli zaměřit „na kooperaci obcí, krajů a centrálního státu v řešení některých problémů, které stagnují, třeba bydlení; a zaměřit se na to, čím jsou chudší regiony nadále omezovány, tedy např. nekvalitou vzdělávání v těchto regionech.”

Ke zlepšení situace v regionech podle Víta Rakušana (starosta města Kolín) nejvíce přispěje, když bude občanům umožněna větší participace na městském životě i mimo volby. Je třeba dát všem obyvatelům pocit, že se u nich ve městě něco děje a vybudit v nich touhu se na fungování města aktivně podílet. Jana Maláčová (ministryně práce a sociálních věcí ČR) se domnívá, že rozdíly úrovně kvality života v různých regionech mají zásadní vliv na polarizaci společnosti. Maláčová zmínila nezbytnost institutu oddlužení. Na dotaz o možné decentralizaci státní správy a rozmístění ministerstev a úřadů po Česku Maláčová odpověděla, že tento postup se jí nejeví jako vhodný při snaze o zvyšování kvality života v jednotlivých regionech. Melinda Miklós (We Are Open) vyzdvihovala prospěšnost zavedení tzv. otevřených společností, které se zaměřují na odstraňování předsudků na pracovištích a hodnotí pracovníky zejména na základě jejich pracovních výsledků.

Závěrečná doporučení

V rámci závěrečných doporučení pak vystoupil Zdeněk Tůma (KPMG) s Ivanem Hodáčem (Aspen Institute CE) a společně zhodnotili výstupy z konference, v průběhu níž napříč téměř všemi panely zaznívala témata exekuce, zastaralost vzdělávání a zkostnatělost státní správy jako největší problémy rozvoje České republiky. Také zveřejnili výsledky ankety, v níž účastníci konference hlasovali o tom, jaké kroky by měly být do budoucna podniknuty nejdříve. Jako nejdůležitější bylo v anketě zvoleno zvýšení investic do vzdělávacího systému a srovnání platů učitelů s platy jiných VŠ absolventů.

Slavnostní večeře

Na úplný závěr se konala gala večeře ve Veletržním paláci. Při této slavnostní příležitosti Ivan Hodáč (Aspen Institute CE) oznámil udělení ceny Aspen Prague Award 2018 senátorovi Johnu Sidney McCainovi III. in memoriam za jeho porozumění a podporu demokratickému směřování národů střední a východní Evropy, a za přispění k posílení postavení tohoto regionu ve světě po pádu železné opony. K udělení ceny se ve svém video-pozdravu vyjádřila Cindy McCain. Hlavním hostem večera byl Timothy Snyder, profesor historie na Yaleově univerzitě (Richard C. Levin), Institut humanitních věd ve Vídni s projevem “Střední Evropa: Paměť nebo historie?”.

Za fotografie z konference děkujeme Ondřeji Besperátovi a za fotografie z Gala večeře Tomáši Princovi.

Share this on social media

Support Aspen Institute

The support of our corporate partners, individual members and donors is critical to sustaining our work. We encourage you to join us at our roundtable discussions, forums, symposia, and special event dinners.